Když mě něco chytne, tak do toho jdu naplno. Od mala jsem byla díky rodičům aktivní, jezdila jsem na kole, na běžkách, plavala a chodila do Sokola (jó, jsem už stará, ale Sokol byl moje dětství). Po mé téměř 15 let dlouhé amatérské kariéře tanečnice irských tanců jsem cítila, že potřebuji změnu a BUM! Poznala jsem krásu lezení. Ze začátku mi to moc nešlo, ale tvrdá píle hory přenáší nebo jak se to říká... Někdy od roku 2018 jsem se lezení začala věnovat více než 1x týdně na tělocviku na vejšce. Věděla jsem, že v mých 25 letech mi už na nějaké extra výkony ujel vlak, ale lezla jsem, protože mě to zkrátka strašně bavilo. Bavilo mě posouvat si hranice, bavilo mě překonávat strach, bavilo mě, že při lezení nemusím jet na výkon a jezdit na soutěže (jako u irských tanců) a nejvíc mě bavilo to, že jsem mohla lézt venku na skalách! Příroda je příroda. A furt mě to baví!

Ráda se o tomto sportu naučím, co nejvíce, a tak jsem si roku 2018 udělala svůj první kurz – Instruktora lezení na umělé stěně – a od té doby se průběžně vzdělávám. V roce 2022 mě navíc oslovil silový trénink a možnost propojení těchto, zdánlivě moc neslučitelných, sportů. To, že silový trénink je pro lezce bonus, jsem však poznala již během mých studií v Innsbrucku, kde jsem 8 měsíců navštěvovala kurz Climbletix – trénink pro lezce v posilovně.

Již tehdy jsem věděla, že je to bomba, že silový trénink nám má co nabídnout a že jednoho dne si otevřu něco jako Climbletix i já, tady v Praze. Od realizace mé myšlenky uplynuly ještě nějaké 3 roky, nekonečné váhání a covid, but here we are! :)